WILLCOCKS/CHOIR KINGS COLL MISERERE/STABAT MATER/AJ.

Od roku 1591 byl Gregorio Allegri dětským zpěvákem sboru při kostele San Luigi dei Francesi a jako jeho bratr Domenico Allegri (1585–1629) žákem Giovanniho Marii Nanina. Po svém vysvěcení na kněze byl v letech 1607 až 1621 kapelníkem dómu ve Fermu. Od roku 1629 až do své smrti byl zpěvákem papežské kapely ve službách papeže Urbana VIII.
Jeho zřejmě nejznámější skladbou je devítihlasé Miserere, které v průběhu let zaznamenalo množství dodatečných vlivů a změn. Skladba byla prováděna od roku 1870 každoročně během Pašijového týdne v Sixtinské kapli a nesměla být kopírována. Při jedné návštěvě ji zde roku 1770 uslyšel Wolfgang Amadeus Mozart a později ji zpaměti napsal. První zveřejnění díla z roku 1771 pochází od Charlese Burneyho. Je bezpochyby jeho a Mozartovou zásluhou, že skladba nebyla navždy ztracena. Miserere ovlivnila Johanna Wolfganga Goetha a Felixe Mendelssohna Bartholdyho.
Giovanni Pierluigi da Palestrina (kolem 1525?, Palestrina – 2. února 1594, Řím) byl italský hudební skladatel a varhaník.
Stabat Mater dolorosa (Stála Matka bolestná) je některými křesťany považován za jednu ze sedmi největších latinských sekvencí všech dob. Je založena na proroctví Simeona, podle kterého meč probodne Srdce Matky Ježíše Krista (Lk 2:35).
Sekvence pochází ze 13. století a bývala připisována papeži Inocenci III., který zemřel v r. 1216. Nejpravděpodobněji ji však napsal Jacopone da Todi (1230–1306), nejprve právník, básník a posléze mnich řádu sv. Františka.
V roce 1727 byla katolickou církví báseň oficiálně zařazena jako sekvence při mši na svátek Sv. Marie sedmibolestné (15. září).
Skladatelů, kteří zhudebnili tento text, je do dneška (2007) více než 600. Mezi nejznámější patří Orlando di Lasso (1532–1594), Da Palestrina (1526–1594), Giovanni Battista Pergolesi (1710–1736), F. J. Haydn (1732–1809), G. Rossini (1792–1868), Franz Schubert (1797–1828), G. Verdi (1813–1901), Antonín Dvořák (1841–1904) a ze současných autorů např. Krzysztof Penderecki (*1933), Hristo Tsanoff (*1947).